Tenerife květen 2007

Čtvrtý den - Pico del Teide a NP Las Caňadas

Vypadalo to, že nás tento den čeká přece jen o něco lepší počasí, než včera a tak jsme ráno vyrazili do vnitrozemí přímo k nejvyšší hoře celého Španělska. Takže zatáčky a pořád do kopce, do kopce, do kopce a do kopce. Během asi hodiny nebo dvou jsme byli výš o 2000 m. Po cestě bylo vidět, jak se teplota, počasí i krajina mění. Zhruba v 1000 až 1500 m. n. m. to vypadalo podobně jako u nás, borovicové lesy (ale pozor - kanárská borovice vypadá přece jen trochu jinak, než naše), prohlédli jsme si lávu ve tvaru květiny a pak už nás čekal park Las Caňadas, takzvaná krajina na Marsu. Vůbec jsem si najednou nepřipadala, že jsem ještě pořád na Zemi.

To už jsme byli víc, než 2000 m nad mořem a dojeli jsme ke spodní stanici lanovky vedoucí na nejvyšší horu. Tam jsme se dozvěděli, že je nahoře teplota -3 stupňů a člověk se cítí na nejmíň -8, protože tam fouká silný vítr. Koupili jsme si lístek jen nahoru, zatímco všichni spolucestující měli lístek pro oba směry. Trochu mě to znervóznilo, zvlášť když každý průvodce a ukazatel říkal o zpáteční cestě něco jiného - někdo uváděl 3 hodiny, jiný 5 hodin, někdo dokonce 6.... To už jsme se ale dostali do kabinky a vjeli přímo do mraku.

Když jsme na horní stanici vystoupili, výhled pod námi se sestával bohužel jen z mraků, ale i tak to tam bylo zajímavé. Zima byla, ale naštěstí svítilo sluníčko, takže ne zas tak moc, na to, že jsme měli na sobě jen svetr a slabou větrovku. Po nějakém životu ani památky, všude jen kamení a kamení, zkamenělá láva. Jak jsme ale sestupovali dolů, začaly se známky života pozvolna objevovat, až jsme narazili dokonce i na člověka :-) Cestou jsme viděli také například Teidská vejce, což je obrovská koule ztuhlé lávy obalená kamením. Cesta nám nakonec trvala asi čtyři a půl hodiny, když nepočítám ještě cestu po silnici k autu. Byli jsme unavení (hlavně tedy já), ale stálo to za to.